Zimní přechod Brd 25.-26. Ledna 2019

Leden, sníh, zima a v nohách 20 km! Že to není nic pro vlčata? Pffff! Kdokoliv by spatřil radost a lesk v očích našich 17! (tuším, že tolik odvážných vlčat se na tuto tradiční a celkem náročnou výpravu doposud nevydalo) vlčat, musel by s pokorou uznat, že přesně tohle je to, po čem živé a dovádivé srdce odvážného vlčete touží.

Ano, Zimní přechod Brd je tradiční akce. Opakuje se každý rok, je většinou dost stejná a bývá dost zima. My vlčata (Stopaři) z Kralup ovšem víme, jak si ji báječně užít a pomoct již 50. letou tradici udržet. 😀

Začínáme už u Brděnek*. Vždy vymyslíme něco jedinečného, něco skvělého. Tentokrát jsme celý pátek pekli koláčky a vyráběli předměty všech tvarů a funkcí ze všeho možného (pedig, vlna, papír, oheň, špejle, izolepa…).

V sobotu jsme pak vstali a v klidu došli na nádraží. Nebylo kam spěchat, snídani (asi 3 buchty, 40 koláčků – ty přebývali – a 2 naše perníky) jsme si vzali do vlaku. Asi jsme měli moc velké oči, protože nám polovina zbyla. Díky báječné pomoci paní průvodčí a roztockých skautů nám do dalšího vlaku zabýval už jen 1 perník. Tak jsme prošli vlak, našli všechny skupiny nejen pražských skautů, kteří také směřovali na Kytínskou louku do Brd, a rozdali zbytek. 😀

Pak nás čekala samotná cesta. 5 km na Kytínskou louku, do kopce a v hustém sněžení. Ale jděte. Tohle si nikdo nebude pamatovat. 😉😀 V našich myslích bude nepřetržitá sněhová koulovačka, která probíhala všude a se všemi (nikdy jste si nemohli být jistí, že vás nestrefí koule, kterou hodil někdo v putujícím davu o 10 m za vámi 😀), 2 rybníky s parádním ledem, kde nešlo nespadnout 😉, skupinky různě střelených skautů, pobíhající David, který nás natáčel do Déčka a jehož přístroje neustále odmítali kvůli zimě spolupracovat déle než pár minut a mnoho dalšího.

Na Kytínské louce jsme vyměnili, co jsme mohli, koupili, co jsme chtěli, poznali, koho dříve neznali (třeba bratra Hroznýše, 101 letého skauta, o kterém jsme si povídali na schůzce na půdě), zakřičeli pokřik, zazpívali Junáckou hymnu, nabrali síly a rozloučili se s Robinem a jeho rodinou.

Cesta do Řevnic byla opět jedinečná. Nechte si vyprávět. Třeba i o tajném slibu jednoho z našich členů.

Vlak jsme stihli s přehledem. Opět pretrpěli zpoždění rychlíku na hlavním nádraží a vrátili se úplně hotoví a plní dojmů domů.

Parádní akce! Již teď hledím do dalšího roku a vím, o co nechci přijít. 😉😀

*vizitka skautů, kteří přišli na setkání na Kytínskou louku do Brd, skauti si je vyměňují a seznamují se spolu

Doubravka

?>