Výprava do bazénu (skoro mikulášská) – 7.-8. 12. 2018

Cíl 1: Neutopit se

Cíl 2: Užít si to

Po výpravě do Tábora nastal čas vyrazit hledat slíbenou bájnou lázeň, ve které je divoká řeka, obří skluzavky, divoký příboj a kde v bazénu bublá horká voda. Cesta začala skvěle. Skauti uvařili snídani: výběr z kaší, hodná maminka dodala buchtu a nechyběla ani jablíčka, ani povinný hrnek čaje na osobu.

Cestu vlakem tam jsme zvládli na jedničku. Jen čestná vlčena Adina zapomněla ve vlaku batoh a čepici. Drákula ale vyrazil za ztracenou kořistí, a situaci zachránil. Jeden by přesto rád věděl, proč Adině říkají ve světluškách Zapomnětlík.

Z nádraží to k bazénu je 10 minut autobusem, a tak jsme vyrazili hezky pěšky. Volným pochodem za vůdcem Stopařů Nikem jsme se v džungli velkoměsta vraceli na správnou stezku jen dvakrát.

V parku pod botanickou zahradou jsme si dali oběd, všichni měli všechno. Pitný režim nezůstal pozadu. Dorazil i Drákula s kořistí, takže jsme se mohli pustit do hraní. Pašeráci a policie nám dala skvělou možnost seznámit se s trusem místních psů. Páníčkům, co neuklízejí exkrementy v parku, moc neděkujeme. Vítěz soutěže o největší počet našlápnutých šrapnelů neprojevil očekávanou radost ze svého úspěchu.

To už ale Nik vyčistil palouk, takže jsme mohli hrát další hru, ve které se čtyři družstva snažila získat poklad tím, že k němu nejrychleji doběhne člověk s vybraným číslem a nenechá se chytit. Body případně získá ten, kdo nositele pokladu chytne. Stačil dotyk, ale znáte to. Kdo není od bláta, není vlče. Tentokrát to bylo jenom bláto. Fakt.

No, a to byl konec hrůz. Všímavější už zaznamenali na kopci červené a žluté trubky – tobogán! Před akvaparkem jsme ještě zvládli svačinu, jen lehkou, abychom nešli ke dnu, ale čekaly nás skoro tři hodiny ve vodním živlu, to se nesmí podcenit. Proplést se šatnami a celou přípravou byla brnkačka.

Skauti i vlčata rozdělení do autonomních dvojic se rozprchli do všech koutů akvaparku. Vyzkoušeli jsme, co jsme mohli, a ještě víc. Neplánovaně totiž klasické atrakce doplnila speciální mikulášská zábava, která nám dovolila vyzkoušet si vlastní vodní Takešiho hrad díky nafukovacím překážkám ve velkém bazénu.

Největší rybu hodil vedoucí Ota, ani druhý pokus nebyl úplně elegantní, ale nakonec to dal. Vlčata jsou šikovnější. Navíc se naučila i něco o záchraně tonoucích – v rychlokurzu od Doubravky, praktické zkoušky musejí počkat. Hned několik vlčat si už ale vysloužilo odborku Plavec.  Dobrá práce.

Skvělé překvapení čekalo na odchodu z bazénu. Mikuláš s andělem rozdávali dárky za básničku nebo písničku. Abychom stihli odjezd vlaku, zkusili jsme to hromadně a písničku s básničkou vyměnili za oddílový pokřik. Zabralo to. Vlak jsme stihli, jen o fous, zato se spoustou dalších lidí, takže jsme hráli „Na sardinku“. Trochu jinak než na Báře, ale zato s publikem. Nakonec se publikum přidalo i k naší slovní kopané, takže super.

Poslední výprava v letošním roce skončila, další se chystá už na 12. ledna. Pražská strašidla volají.

 

?>