Klokočské jeskyně – 1. – 3. 6. 2018

Jak udělat poslední výpravu ve skautském roce? Pod stany! Nevadí, že jsme pod nimi nikdy nespali, vlčata je nestavěla a také je nejspíš neunesou? Ne! A co takhle si tam i vařit na ohni? Jasně! A co, když bude pršet? Nic, prostě to zvládneme! A mohli bychom také jít lézt do jeskyní a po skalách! A není to na vlčata moc těžké, není to pro ně náročné? Jistě! Ale to je na tom přece to nejlepší! Překonat své hranice, s partou kamarádů… 🙂

Co je ale třeba zařídit? Pojedeme přece do Českého ráje, do chráněné krajinné oblasti. Dost dospělých (děkujeme Michale, Jirko, Šutráku, Johanko a samozřejmě i Ondro a Doubravko), dost stanů (Takže asi bude pro vlčata omezená kapacita, že? Stany nejsou nafukovací…), zařídit jídlo (děkujeme maminky a tatínkové za velké svačiny, děkujeme borůvkám a třešním v okolí a hlavně Štětkovým rodičům za odvoz velké přepravky jídla a melouny!), zařídit místo na stany (děkujeme pane Víte Nováku)…

A teď už jen vyrazit. Cesta vlakem začala typicky. Do malého motoráčku, kterým běžně v tuto hodinu v pátek jezdí, hezky v pohodlí, pár cestujících, se nacpe banda 23 osob (ne 24!), s velkými batohy a obrovskou chutí dát o své přítomnosti vědět úplně všem (i tomu klukovi se sluchátky na uších, který nás slyšel i přes to, že měl hudbu puštěnou na maximum 🙂 ). Pak rychlý přestup do rychlíku a dalších 90 minut intenzivního rušení civilistů a jejich pohody. 🙂

Dále nás už jen čeká projít městem Turnov (ne Trutnov, viď Michale 😉 ) a dostat skupinu 17 vlčat s velkými (a dle jejich slov těžkými) batohy na naše tábořiště (čti zahradu penzionu na kraji Klokočí) – tj. min. 7 km převážně do kopce. Naštěstí tam bylo hřiště a spoustu třešní!

Pak si, k překvapení všech, vlčata téměř sama postavila stany! Už jen večeře a spánek. Kolem 10. ještě přišli skauti. A v noci měl slib Jose!

V sobotu už natěšená vlčata v 7 hodin ráno běhala po lese a tábořišti a nenechala dospat ani toho nejunavenějšího vedoucího. Rychlá snídaně a vyrazit! Jeskyně! Borůvky! Skály! Spadlé stromy a kořeny! Takže, co jsme viděli? Indiánskou jeskyni, kde se člověk musí plazit, jeskyni se skluzavkou hned vedle, tajnou (zasypávací) jeskyni nahoře, spoustu menších vlčaty nově objevených jeskyní, tajnou cestu na skálu s runami přes tajný padací provazový žebřík, Velká medvědí jeskyně (kde se člověk mohl i postavit) ….

Oběd a odpolední program dle libosti. Většina lidí se tak vrátila přecpána třešněmi, odřená z lezení v jeskyních a s fialovými pusami a jazyky od borůvek.

Příprava na výpravu za večeří. Cesta po kamenných schodech ke zřícenině, vaření večeře (bramboračky), objevení sladké polévky (opět se omlouvám, že jsem vzala cukr místo soli), tahání trámů (= totální odrovnání všech mých dospělých i nedospělých pomocníků), škrtadlo, úklid, návrat a spánek. Ten byl na chvilku přerušen skauty, kteří vstávali na noční hru. 🙂

A neděle? Už „jen“ snídaně (Müslli), sbalit a uklidit, ideálně se neporvat (což se bohužel moc nepovedlo) a vyrazit do Turnova. Tak se cachtat ve vodě, užívat si sluníčka a zařídit si oběd a svačinku do vlaku (a pokud možno ne hranolky 🙂 ).  Pak už jen chytit vlak domů (před tím ještě sehnat vodu) a tradá.

Doma vybalit, vše vyvětrat, vysypat písek a vyndat všechny spolucestovatele – klíšťata.

I díky parádnímu počasí (jež jsem já  osobně nečekala, dokud jsem místními Klokočáky nebyla ujištěna, že se nám studená fronta díky „teplým skalám“ vyhne) jsme si výpravu parádně užili!

Doubravka

?>