Jablonec nad Nisou – 16. – 18. 3. 2018

Kam vyrazit v březnu za sněhem? Jasně, teď si asi říkáte, že někam do Alp nebo minimálně do Tater. Chyba lávky! Na jindy celou zimu bezsněhých českých horách bylo v roce 2018 v březnu bílo! Dokonce v Jablonci, kam naše kroky (dobře, spíše autobus 🙂 ) vedly, na naši počest napadlo pár centimetrů navíc.

Klubovna v Jablonci byla téměř ideální. Byla nedaleko centra, tedy i autobusového nádraží, odkud nás Cipísek se Lvíčkem vedli. Pak také byla příjemně vytopená, měla postýlky a velký prostor na hraní. No prostě žůžo. 😉

V pátek večer jsme stihli už jen večeři, večerní hygienu, přípravu postýlek a „do hajan“.

Ale kde že! Stihli jsme i prozkoumat téměř každý kout základny, téměř zničit klubovnu a zahrát si oblíbenou a stále po vedoucích žádanou hru – Městečko Palermo.

Další den jsme začali zvolna. Nejprve snídaně od maminek (z kterých se ukázaly být spíše snídaně – svačina – oběd – svačina  a u některých i večeře …. ano, tak moc jsme toho z domova vyfasovali). Poté jsme se věnovali dovednosti, jenž by každý správný muž (natož vlče!) mělo zvládat. Broušení nožů! Klid, zase si dělám legraci. 🙂 Tohle budeme zkoušet až později. Tentokrát jsme se učili 5 základních uzlů (lodní uzel, liščí smyčka, osmička, autíčka neboli rybářská smyčka, ambulantní uzel), bez jejichž pomoci by nám na táboře nic nestálo, nedrželo, neviselo ….

Potom jsme si naplánovali, co chceme celý víkend jíst (a samozřejmě také vařit) a vyrazili jsme vstříc ruchu velkoměsta (tedy nakupovat). 🙂

Jako organizovaná skupina (jistě si dovedete představit, jak taková organizovaná smečka 12 vlčat s Doubravkou a Martinem vypadá :)) jsme se prodrali všemi křivolakými ulicemi a stanuli u cíle – u Obchodního střediska se supermarketem Albert. Každý dostal úkoly,  co má v co nejkratším čase dopravit do nákupního košíku, který obezřetně celou dobu hlídal ten nejpraštěněji vypadající člen naší výpravy – tedy já, Doubína.

Po nacpání zásob do útrob našich batůžků jsme vyrazili zpět. Jakmile jsme se vrátili, ujal se náš mocný šéfkuchař Martin slova, rozdal úkoly a ani ne za hodinu a půl už všichni pomáhající kuchtíci seděli nad teplými talíři a těšili se na své dílo.

Jak jistě každý rodič ví, nebo alespoň každé vlče, po obědě následuje odpočinek a klid. Je jisté, že pokud toto pravidlo znají obě skupiny, rodiče (potažmo dospělí) a děti, tak o jeho náplni má každá z těchto skupin úplně jinou představu. 🙂

Následoval dlouhý (ale zároveň i docela krátký – přece jen byla zima a ne všichni se na ni řádně připravili) výlet k rozhledně nad Jabloncem. Pak dlouhé rozmrzání, opět vaření (tentokrát téměř vše obstaral Martin sám), parádní hra na kreslené postavy a konečně opět spánek.

V neděli už jen snídaně (vařili jsme opět sami), balení (to je vždy náročná část pro všechny zúčastněné :)) a rychlý úprk z tohoto kraje, plného zimy a kopců (Tak dobře, opět blafuji. Šli jsme pomalu a tento kraj se nám tak zalíbil, že už se těšíme, až se sem zase někdy vrátíme). Ještě nás čekala poslední zkouška – za 100 Kč si ve trojici nakoupit oběd do autobusu. Pak už jen pohodlně usadit v autobuse a konečně v klidu usnout….

Dobře! Ještě jsme museli metrem a vlakem, pak ještě i autem domů, ale to není tak poetický konec našeho vyprávění.;)

Můžete se účastníků ptát  dále:

  • Jak se kupuje lístek na metro?
  • Čím byla ta klubovna tak parádní?
  • Co si dám na ruce, když mi je zima a nemám rukavice? (ne, správná odpověď není „Doubiny půjčené rukavice“)
  • Co znamená jakákoliv běžná značka (vlčata už jsou v dopravním značení dost velcí machři).
  • Jak se nakupuje? Co nesmí chybět na účtence? Co když na účtence něco chybí a paní pokladní mi to tam dopíše rukou?
  • Jak vypadá znak Junáka – českého skauta, z. s. (pro vlčata nápověda: Ano, to, co jste vyťapkávali ve sněhu)
  • Co jsi byl za kreslenou postavu (měl jsi to napsané na čele)?
  • Kdo je Martin?
  • Co jste viděli hned vedle obchodu? (nápověda: Lego)
  • Proč Doubravka dělala kliky? 🙂
  • Co ses na výpravě naučil?
  • K čemu jsou ty uzly dobré?

 

 

?>