Džem Prahy 6 a Závod světlušek a vlčat 2018

Opět je tu další z našich tradičních akcí – každý rok se opakující setkání celého skautského okresu Praha 6 (kam ano, světe div se, patří i kralupští skauti 🙂 ), což je vlastně Jamboree (=mezinárodní skautské setkání, které se koná každé 4 roky), ale jen lokální a v menším měřítku – pro nás tedy Džem.

Soběšín, Masarykův kemp YMCA. Což znamená spaní v krásných (naše byly zrovna nově opravené) chatkách s postelemi! Ho, hó, ale to by bylo moc jednoduché. 🙂 Před tímto rájem vás čeká úmorná, skoro dvou hodinová cesta motoráčkem (do jehož 1 vagónu nás i s batohy nalezlo určitě alespoň 70!), k tomu připočtěte obrovské vedro a rozdováděnost všech – je to přece jen 1. den, kdy se zase po delší době vidíme. 🙂

Takže pátek byl docela rychlý – sraz, vlak, metro, vlak, vlak, večeře, hygiena a spaní.

To sobota ta byla jinak nabitá! Vstávání už v 7:00, hygiena, rozcvička, pak společná rozcvička (dostihová), velká snídaně, balonková hra a konečně zahájení závodu. Cožeee?! Ono je výročí založení republiky? :O Takže si zahrajeme na skauty před 100 lety a budeme pomáhat nové republice? Tak jo! Jdeme na to! Pokusíme se získat, co nejvíce peněz od našich průmyslníků na rozjezd.

Nejprve je třeba na to vytvořit peněženku. Stačí jen krabice od mléka, nůžky a izolepa. Dobře, možná ještě nějaké drobnosti, ale jinak je to vše. Nekecám! 🙂 Pak profesionální příprava rohlíčků. Hned na to navazoval oběd.

S plnými břichy jsme se rozhodli, že není čas ztrácet čas odpočinkem a takovými zbytečnostmi a je třeba řádně využít slunce, teplo a brouzdaliště. Takže rychle do plavek. (nebojte maminky, než jsme došli k našim chatkám, které byly až na konci tábořiště, převlékli se a došli opět zpět, dost nám stihlo vytrávit).

Odpoledne jsme pokračovali v závodu. Namaskované zranění, cestování městem se značkami a „vlčecí“ navigací, propojování měst elektřinou (provazové překážky), ministerstvo zahraničí a jeho depeše (šifrování), pošta (balení a posílání balíčku), dělání plakátu z přírodnin a konec.

Špagety k večeři (v originálu byly se špenátem, ovšem většina mladších účastníků je vylepšila Pekučem). A večer? Vyhlášení závodu. A cože? 9. a 3. místo? Wow! Tak dobře jsme snad nikdy neskončili (nebo si to alespoň Doubí nepamatuje).

Možná byla ještě večer i nějaká hra, ale kdo ví.  Vlčata si totiž pár hodin mohla dělat, co chtěla. 🙂 A Doubí s Ondrou také. 😉

Spánek.

Jak jinak, než vstávání, snídaně, balení a pak velká hra (injekční stříkačky, barvy a portréty velkých prvorepublikových státníků). Nevěříte, že to bylo super? Tak se zeptejte!

A po úklidu už jen cesta domů.

Jen? Máte pravdu. Naše cestování nikdy není jen o sezení ve vlaku a koukání ven. Buď spíme, nebo děláme hluk, že o nás ví celý (jak chcete dlouhý) vlak, nebo se prostě jen skvěle bavíme. 🙂 A nebo všechno dohromady. 🙂

napsala a prožila hrdá vedoucí vlčat Doubravka

?>